Identita české islamofobie III.

Zásadní posun v české islamofobní scéně je na jedné straně osvěžující a současně znepokojující. Ke xenofobii se nyní hrdě a otevřeně hlásí zdejší blogeři ale nově i slizské katolické špičky. 

Ke xenofobii se hrdě a otevřeně hlásí např. zdejší blogeři Větvička a Chudý. V době, kdy se islamofobie uvnitř komunity považuje za většinu společnosti, přispívají do hry o veřejné mínění i slizské katolické špičky. Mlžně zdánlivou politickou podporu lze cítit od hradu až k Babišovi.

Ladislav Větvička, xenofob z Iranu, Tatarstanu a Syrie ve zdejším blogu "Burkyny. Dalši prasarna, zakryvajici přichazejici totalitu". http://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=544453 užívá termín multikulturní marxist(k)a.  Ten pojem mne rozesmál. Dokazuje jak hluboce autor terminologii nerozumí a jak jeho směšná manipulace vlastně zužuje jím definovanou skupinu. Marxovo učení je v podstatě spíše xenofobní, zejména vůči židům. Zatímco multikulturalismus, jenž staví na postmoderní toleranci a solidaritě, vzikl na modernistickém západě a rozhodně není z dílny „levicové filosofie“.

Mnohem méně úsměvná je Větvičkova xenofobie útočící na pudové primitivismy, které právě civilizovaný člověk ovládá. V jeho slovníku se nacházejí zahalené muslimské ženy coby kuželky. Napadá je, že smrdí víc než Rusky, dovolává se hygieny! Možná bychom si měli ujasnit, zdali není nebezpečnější, když v bazénu procento našich spoluobčanů močí. Ošklivá manipulace. Jestli zákaz burkin, pak záslepky na močová ústrojí všech plavců v bazénu. Hygiena především!

Převážně úsměvná xenofobie pana Větvičky, která se více veze na vlně populismu, je téměř ničím oproti skutečně vypjaté osobnosti blogera Chudého. Jeho blogy jsou plné rozhodnosti a nesmlouvavosti, kde nescházejí výhrůžky. Např.:Právě tihle konferenční intelektuálové, VŠ učitelé a studenti, kteří doposud podporovali různé ty sluníčkové záležitosti, islám či migraci (nebo je moc neřešili, což je v podstatě totéž) jsou nyní ohroženi také. Dostávají se mezi dva mlýnské kameny.

Zdroj:http://chudy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527012

Nehledě k jeho mnoha zmateným a fantastickým názorům, nijak neskrývá svoji příslušnost: Jistě, že je to v určitém smyslu diskriminující, ale mě to netrápí, a víte proč? OK, protože možná, protože sem muž...

Zdroj:http://chudy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=544607

No zas až tak jistě to nezní. Ale hlavně, že má jasno:Jak že to říkáte- muž a žena si jsou rovni?? Tak je pak přece úplně jedno, u koho začneme, potlačit je musíme stejně všechny (Tedy, ve vašem případě zrovnoprávnit. V mém potlačit, protože už na kompromisy s vetřelci nemám náladu.)

Osobně bych taky začal radši u chlapů. Ti mě tak nějak štvou víc a zaslouží si rozbít úsměv. Ženským stačí naplácat.

Zdroj:http://chudy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=544607

Nyní zdejší mladý myslitel zahájil seriál o jaderných zbraních, to jsme tedy zvědavi.

Po takovém počteníčku si slunečníkář umane koupiti a nahlédnouti do odborné literatury, která ho vyděsí stejně jako citované blogy. Centrum pro studium demokracie a kultury vydalo v roce 2015 publikaci Ne islámu! Protiislámská politika v ČR (Miroslav Mareš a kol.). Na straně 12 pěkná tabulka vyjmenovává a popisuje základní varianty nepřátelství vůči islámu. Pravicově populistický elitářský rasismus, ortodoxní feminismus, osvícenecký fundamentalismus, muslimské renegátství, neokulturalismus, křesťanský fundamentalismus, neopravicový radikalismus, mediální inscenace. Mimo ortodoxního feminismu a muslimského renegátství máme u nás to samé co v Německu, kde tabulka vznikla.

Od strany 148 kapitola Konzervativní protiislámská politika začíná pochmurné čtení o naší politické scéně, která v podstatě neodporuje protiislámské politice. KDU-ČSL v čele, ale i ostatní současné politické strany vždycky mezi sebou najdou islamofoby skryté či otevřené. Potom si stoupne na společnou tribunu s představitelem islamofobie i prezident republiky. Fundamentalistická katolická církev se slizskými ústy pátera Badala a kardinála Duky vymezuje vůči islámu. Na jedné straně něco pan Badal říká, ale neříká to úplně, vlastně to takhle neřekl. Zlatí islamofobní blogeři!

Těm, co publikaci četli se může zdát, že jsem vynechal postoj ke kapitole od strany 53 s názvem Protiislámské projevy a aktivity z právnického hlediska. Text popisuje sice právní instrumenty postihu, které reálně existují, nicméně autor závěrem vyzdvihuje, „že právo nemá být hlavním nástrojem, který by měl s protiislámskými projevy bojovat; naopak právo představuje až krajní normativní systém, který pouze v nezbytných a krajních případech silou své všeobecné závaznosti omezí nejvýraznější projevy nenávisti“ (str. 73). Stát má působit na příčiny porušování lidských práv a důstojnosti zejména vzděláváním. Česky = právní ochrana tedy nebude. Přiznám se, že se cítím špatně ve státě, kde se islamofobní puč již natolik povedl, že by pomalu byl čas uvažovat o emigraci. Ale kam? Do Německa? No, to je tedy absurdita…

Ačkoliv trochu jiné než za komunistů to je. Dnes se bezprostředně nebojím, co se mnou bude druhý den po mém kritickém blogu, který nemusím vydávat pokoutně v samizdatu letákovým způsobem. Ale možná jsem ještě hloupější než vypadám (viz varování intelektuálům od pana Chudého).

Shrnutí: islamofobní projevy mají široké politické zastoupení prakticky ve všech stávajících politických stranách. Proto je prakticky nelze stíhat, což se v rozporu s trestním zákonem převážně děje. Ony ty projevy jaksi nejsou příliš výrazné, a už vůbec ne krajní, jsou vlastně takové „okrajové“.  

S tímto cyklem úvah končím. Nemá cenu dělat islamofobii další a další reklamu. Dovolím si jen poslední otázku k tématu. Jak je možné, že tak skvělá společnost založená na mírumilovnosti a lásce Kristově, vyprodukovala největší a nejhroznější války a totalitní režimy na světě?